Via Nostra - vše o cestování. Cestopisy, diskuse, články, cestopisná literatura

Přes Srbsko do Bulharska

Jugoslávští pohraničníci na hraničním přechodu Röszke–Horgoš důsledně kontrolují zelenou kartu a když jim ji nepodáte, sami si ji vyžádají.

Směnárny na srbské straně mají vypsaný i kurz na české koruny, ale nepřijímají je. Budete potřebovat dináry na silniční poplatky. Platí se celkem třikrát, za osobní auto 400 + 400 + 1060 dinárů (léto 2006). V mýtnicích berou i eura, ale platba v eurech je o něco dražší: u nižší částky o jedno euro, u vyššího mýtného o dvě eura: platili jsme celkem 27 eur (6 + 6 + 15 eur) za osobní auto.

Těsně za přechodem stojí benzínová pumpa. U jugoslávských benzínek se připravte na to, že na některých není uvedená cena a když se zeptáte obsluhy, řekne vám ji v eurech a opět je o trochu vyšší než v dinárech. Proto je lepší vyměnit si dináry nejen na mýtné, ale i na benzín nebo naftu, pokud počítáte s tankováním na území Jugoslávie, a neplatit eury.

Přejezd přes Srbsko

Z Horgoše se vyjíždí po úzké dvouproudé, rozbité silnici, na které je povolená rychlost 60 km/hod. Údaj na infotabuli: Beograd 208 km.

Čtyři kilometry za hranicí se odbočuje vpravo podle směrovky Novi Sad na dvouproudou silnici E 75 (označená jako silnice pro motorová vozidla). Pokud jste tudy jeli už kdysi v minulosti: silnice se nezměnila, je to stále tatáž, po níž se jezdilo před deseti lety. Navzdory tomu však není rozbitá.

Silnice má na pravé straně (tedy ve vašem směru) širokou krajnici, která je zde kvůli předjíždění: pomalejší auta uhýbají na krajici a umožňují rychlejším bezpečnější předjíždění. Na krajnici je zvykem uhýbat i tehdy, když někdo předjíždí v protisměru. Pomalá auta jedou rovnou po krajnici a vůbec se nesnaží jet v normálním jízdním pruhu. Tento způsob je samozřejmý a běžný, takže pozor: nikdy nezastavujte na krajnici, mohli byste mít těžkou nehodu. Pokud potřebujete zastavit, tak vždycky až za krajnicí.
Také si dávejte pozor na kamiony: některé náklaďáky, zejména zahraniční, se neuhýbají, takže se raději nespoléhejte, že vám při předjíždění uvolní cestu.

Další zvláštností jugoslávského silničního provozu – alespoň v této oblasti – jsou znamení světlomety, když je nablízku policie s radarem. Když se budete dívat dál před sebe a ne jenom na bezprostředně protijedoucí auta, uvidíte signály v dostatečném předstihu. Dodržovat rychlost se rozhodně vyplatí: na prvních padesáti kilometrech od hranice jsme měřící policii potkali třikrát. Později na dálnici už samozřejmě nikdo blikáním na měření rychlosti neupozorňuje, takže je třeba dávat si pozor. Policie měří vždycky v obou směrech – a často!

Třetí silniční kuriozita: zatímco v Maďarsku jeli snad všichni řidiči se zapnutými světly i ve dne, v Jugoslávii se mnozí neobtěžují rozsvítit ani po setmění.

Podél silnice uvidíte bílé kilometrovníky a stánky s melouny, ovocem a zeleninou. Na 30. km míjíte parkoviště, ale nejsou tam žádná sociální zařízení. Vydržte na 54. km, kde najdete benzínku OMV.
Cestou se nemusíte obávat nedostatku příležitosti natankovat, benzínek je v Srbsku dost a v běžných intervalech.

Nocování v Srbsku

V polovině cesty přes Srbsko, sto kilometrů za Bělehradem, je u vesnice Lapovo benzínka OMV – ideální místo k nocování. Jsou tady na nocující turisty zřejmě nejen zvyklí, ale přímo je očekávají a jsou na ně připraveni.
Nejen že tu s námi nocují karavany z Belgie a Holandska, ale na parkovišti se utábořilo také několik tureckých rodin. Jedna z nich si ustlala i s dětmi přímo na vyznačeném stání uprostřed aut, ostatní jsou rozloženi kolem parkoviště na trávě. Benzínka má najatou ozbrojenou bezpečnostní službu, jejíž muži v modrých bundách procházejí dnem i v nocí mezi zaparkovanými auty a hlídají.
Součástí  benzínky je restaurace Viva a Vienna Café s venkovními stoly. Děti dovádějí na prolejzačkách a skluzavkách. Na benzínce najdete baby room a sprchy zdarma. O její úrovni svědčí jedna drobnost: byla jsem na toaletách ve chvíli, kdy už se na nich vystřídalo skoro celé parkoviště a všichni se chystali na odjezd. Záchody zůstávaly i v této době čisté, na každém byl toaletní papír a tekla zde teplá voda.

V restauraci i na benzínce můžete platit kartami Visa elektron i classic, EC/MC a Diners Club.

Ve Vienna Café si můžete dát například: espresso Julius Meinl 55 dinárů/60 ml, cappuccino 65 dinárů/120 ml,  nescafé s mlékem 55 dinárů/200 ml, čaj Julius Meinl 39 dinárů/250 ml.
Kokakola, fanta, Schweppes 65 dinárů/250 ml, točené pivo 30 dinárů/300 ml.
Saláty: šopský 100 dinárů/300 g, řecký 120 dinárů/300 g, italský se šunkou 130 dinárů/300 g. Polévky: drůbeží (pileča supa) 90 dinárů/280 ml, gulášová (gulaš) 130 dinárů/280 ml. Sendviče masové 129–139 dinárů/270 g, se sýrem 119 dinárů.

Rozmanitá druhá polovina

Druhá polovina cesty přes Srbsko, od benzínky OMV, je rozmanitější a zajímavější: opustíte dálnici, pojedete i pěknou krajinou se spoustou tunelů. Až sjedete po 140 kilometrech od benzínky z dálnice, kontrolujte si tachometr a nepřestávejte být bdělí – rychlost měří i civilní auta (například zelený peugeot). Na bulharské hranici jsme byli za 3.10 hodiny.

Jak projet na hranici Bulharska od benzínky OMV
0 km – benzínka OMV v polovině cesty přes Srbsko
– Niš 127 km;  povolená rychlost na dálnici většinou 120 km/hod.
2,5 km za OMV – Motel Košuta Studenica (pro ty, kdo nechtějí nocovat na benzínce)
47. km – Bor, benzínka JP a restaurant Tito v obou směrech dálnice
64. km – restaurace Europa; samostatné toalety ve venkovním domečku na parkovišti (turecký záchod, papír je, ale málo, voda na ruce teče slabě; splachujte až když opouštíte místnost, protože voda se vám rozteče pod nohy po podlaze); infotabule Niš 68 km
76. km – Režanh, Deligud – Motel, camping; kolem zvlněná krajina
100. km – benzínka JP a Putnik Motel Morava; na parkovišti kadibudky; infotabule Niš 29 km
118. km – mýtnice; těsně za ní Motel Nais
119. km – směrová tabule Niš a Sofia, Skopje a Thessaloniki; Pirot 78 km, Sofia 163 km
126. km – Niš, konec dálnice
131. km – benzínka IG Petrol, parkoviště, turecká restaurace, turecké záchody; kolem spousta rozestavěných domů
– směrová tabule Sofia 150 km, Dimitrovgrad (hraniční přechod) 91 km
141. km – Prosek, začíná stará dvouproudá asfaltová horská silnice ve slušném stavu; cesta z benzínky, kde jsme přespali, sem nám trvala hodinu a půl
145. km – Sičevo – silnice se zhoršuje, záplaty i neopravené díry, úzká a se zatáčkami, rychlost omezená na 60 km/hod.
– jezdí tu dost kamionů, na místě je ostražitost
–  projíždíte pěknou scenérií; kolem cesty akáty, vpravo řeka; silnice i řeka vedou nad divokým kaňonem; nejezděte tudy v noci, byla by škoda nic nevidět; zastavit lze na malých parkovištích pro dvě, tři auta nebo na autobusových zastávkách; pozor – silnice je dost rozbitá
149. km – Ostrovica, odbočka do skal k Monastyr sveti Petka
151. km – začínají tunely, na úvod tři za sebou, každý dlouhý 35 metrů
153. km – další várka tunelů, nyní jich projedete deset na úseku dlouhém tři kilometry; pochyby, zda se do nich vejdete s karavanem, jsou zbytečné – vždyť jimi projíždějí i kamiony
165. km – silnice se lepší, široká s dobrým povrchem
170. km – růžový motel Stari Fiaker a private camp
175. km – vjíždíme na silnici pro motorová vozidla
– na začátku povolená rychlost 100 km/hod., dále většinou omezena na 60 km/hod.
– silnice je hrbolatá, děravá a bez široké krajnice
– vpravo teče řeka Nišava
225. km – Motel Balkan na začátku Dimitrovgradu
230. km – hraniční přechod Dimitrovgrad–Kalotina.

©Via Nostra – Lenka Šikrha, Jozef Šikrha