Via Nostra - vše o cestování. Cestopisy, diskuse, články, cestopisná literatura

Na texaské riviéře

Být surfař jsem v ráji, protože Corpus Christi patří k deseti nejlepším windsurfingovým místům na světě.

Teplota kolem 25 ?C, svěží vzduch nasycený oceánským vlhkem a mořskou solí, vzdutý Atlantik se zpěněnými hřebeny razantních vln a sněhově bílé, skoro prázdné písečné pláže – to je Corpus Christi v polovině března. Mexické i rybářské restaurace fungují a galerie, muzea, akvárium, slavná letadlová loď Lexington, repliky Kolumbových korábů i další atrakce jsou připravené uspokojit mé přízemní i intelektuální choutky. Kdybych byla surfař... Jsem ale jenom civilizací, pracovním shonem a starostmi uondaný lidský červ toužící po odpočinku v náruči přírody, takže ze všeho nejvíc miluji v Corpus Christi a jeho okolí pláže. S Jozefem se ideálně doplňujeme: v Texasu je totiž dovoleno jezdit po plážích autem, takže zatímco já se rochním v písku, on si hraje na závodníka a regeneruje aktivním návratem ke klukovským radovánkám. Pak se popereme s vlnami a nakonec se po vzoru místních usadíme do skládacích židlí s hrnkem kávy v ruce a pozorujeme oceán. Večer jdeme do baru a političtí panáci a jejich skandály, ať už v Česku nebo kdekoli jinde zůstávají na úplně jiné planetě.

Kilometry panenských pláží

Vezměte si mapu a nalistujte Mexický záliv: Corpus Christi leží vlevo, na pobřeží Texasu, kousek nad mexickými hranicemi.

Oblouk zálivu kopíruje dlouhý pás úzkých bariérových ostrovů. Přímo proti Corpus Christi je nejslavnější z nich a zároveň nejdelší pobřežní bariérový ostrov na světě, Padre Island. Městské pláže v Corpus Christi jsou bez nadsázky báječné, ale slávu a přezdívku Texaská riviéra si oblast získala kvůli Padre Islandu a jeho „předmostí“, Mustang Islandu. Nánosy ucpaly průliv mezi oběma ostrovy, takže dnes jsou jedno tělo, jedna duše. O prázdninách a velkých amerických svátcích (jako je třeba Den nezávislosti v červenci nebo Labour Day v září) je to tělo obsypané tisíci rekreantů, ale duše zřejmě neúpí: návštěvníci se roztáhnou po délce mnoha kilometrů. Navíc převážná část Padre Islandu je národním parkem a Američané jsou díky nekompromisnímu tlaku rangerů na dodržování pravidel v chráněných přírodních oblastech poměrně vycepovaní. Touhu po kempování na pláži naplňují za pár dolarů v oficiálních kempech mezi dunami.

Pláže jsou typicky americké: to znamená, že zde až na ojedinělé kadibudky (ovšem se zásobou toaletního papíru) a sprchy (které samozřejmě fungují) není vůbec nic. Jen oceán, člověk – a ještě nějací mývalové, američtí zající a králíci, různé myši, pásovci, vačice, syslové a dokonce i pár kojotů.

Přívoz na ostrovy do Port Aransas zdarma, vstup na pláže také. Platí se pouze za vjezd do Padre Island National Park 10 dolarů na 7 dní.

Kempování na ostrově
Potřebujete povolení – dostanete ho v Malaquite Visitor Center uprostřed ostrova nebo u správce kempu Malaquite. Povolení je zdarma.
My jsme spali mezi karavany u mola na začátku pláže na Mustang Island – dostanete se tam „samovolně“ cestou od přívozu.
Kempování na Padre Island
Malaquite kemp - jednoduché tábořiště u Visitor Centra na Malaquite Beach, celoročně,vyznačená stání, stany i RVs (nejsou tam připojení na elektřinu a vodu), toalety, sprchy. Cena 8 USD/noc. Kdo dřív přijde, ten dřív bydlí, ale v kempu je stále dostatek místa, není třeba bát se, že byste se nevešli.
Kemp na severní pláži  – zadarmo, pouze musíte mít povolení ke kempování. Zcela „přírodní“ - jen plac za dunami, žádná zařízení. Je tu malý provoz a zvažte bezpečnostní riziko  – i když je tu obecně bezpečno a ranger projíždí pravidelně, člověk nikdy neví.
Kemp stejného druhu za stejných podmínek je na jižní pláži. Padre Island

Zábava se odehrává v Port Aransas, jediné vesnici na ostrovech. Starý rybářský přístav, ve kterém se zastavil čas, si neochvějně uchovává ráz starobylého plážového městečka. Každé ráno postáváme na břehu průlivu a pozorujeme delfíny, kteří vyprovázejí odplouvající rybářské lodě a nákladní čluny. Zrovna v této době nevyniká Port Aransas žádným kvasem a zapůsobí trochu jako bohem zapomenuté hnízdo – ale v Corpus Christi jste autem za chviličku. Port Aransas pořádně ožil  koncem února, když přijeli studenti na jarní prázdniny, a teď zase ještě trochu spí. 

Z trajektu, který nás vyklopil v Port Aransas na Mustang Islandu, jedeme rovně za nosem po ulici, která se najednou změní v prašnou cestu, mineme Oceánografický institut Texaské univerzity a vzápětí už se kola boří do písku a jsme na břehu Mexického zálivu. Obvyklou sešlost rybářů zrovna rozšiřují studenti: na pláži se právě koná hodina biologie. Betty McDanielová, učitelka  „nauky o vodě“, sem přivedla své žáky z Potee High School z Mesquito, předměstí Dallasu.  Tři dvojice loví širokými sítěmi ve vlnách dvacet metrů od břehu živočichy, které  potom všichni na břehu prohlížejí a zkoumají. Nejzajímavější exempláře nahází do plastikových kyblíků a hodina bude pokračovat v Oceánografickém institutu. Vybrali si dobře: institut je ve světě hodně známý svým výzkumem oceánů a ekologie. Součástí jeho návštěvnického centra je sedm akvárií ukazujících různé typy lokálního oceánského mikrokosmu.

Větrná hůrka

Vítr a rackové by mohli být maličkou vadou na kráse ostrovů, ale stačí zaujmout postoj smíření se s nezměnitelným a přestat se tím zabývat. Rackové se houfují na začátku ostrova, protože z mola  nahazují rybaří udice a přes noc zde vždycky spí lidé v několika obytných autech. Rackové jsou hluční a ráno vstávají na můj vkus příliš brzy. Jejich řev a hromové dunění příboje, které ve mně vyvolává vzpomínky na Niagarské vodopády, je budíček, který mě v prvních chvílích časného jitra rozzuří. Stačí ale vyjít ven, nadechnout se, pozorovat slunce. Rackům je rázem odpuštěno.

Větru, který zvedá písek, zase stačí nastavit zavřená ústa, oči chránit brýlemi a naučit se rychle zavírat dveře auta. Větrno je tu stále, Corpus Christi je jednou z největrnějších oblastí Texasu pokud jde o dobu, kdy tady vítr fouká. Průměrná rychlost větru je podle údajů Národního centra klimatických dat 19 km za hodinu –  „mnohem méně, než jak se zdá“, říká dovětek u tohoto údaje. Písek ale zvedá jenom na ostrovech, v Corpus Christi  není třeba chodit se stisknutými čelistmi. Stejně ho za chvíli přestanete vnímat.

Na palubě Lexingtonu

K nejzajímavějším  zábavám patří v Corpus Christi válečná letadlová loď Lexington. Poslední roky své kariéry sloužila jako cvičná loď, takže spoustu válečné výstroje odmontovali a potom už na loď nevrátili, ale i tak  stojí za prohlídku. Třeba posezení na kapitánově křesle na velitelském můstku je docela zážitek.

Na palubě parkují různé phantomy, skyhawky, tomcaty, cougary, vrtulník Cobra a co já vím jak se všechna ta éra jmenují, v hangáru mají  Avenger  a zrestaurovaný Dauntless. Lex, nebo také Lady Lex, jak se jí důvěrně říká, je dlouhý skoro 280 metrů, vysoký jako devatenáctiposchoďový dům a hlavní palubu má větší než tři fotbalová hřiště. Za 50 let jeho služby z něho odstartovalo více než 300 000 letadel!

Japonci se ho pekelně báli: čtyřikrát ho prohlásili za potopený, ale on se vždycky znovu objevil a zavařil jim. Říkali mu The Blue Ghost, Modrý duch, protože byl netradičně natřený namodro. Lex drží jedno zvláštní prvenství: byl první americkou letadlovou lodí, kde v posádce sloužily ženy.

Fascinuje mě, že jako muzeum je naprosto finančně soběstačnou institucí. Nedostává žádné peníze z místních, státních nebo federálních vládních agentur a veškeré náklady včetně údržby lodi pokrývá příjmy z grantů, darů, vstupného, členských poplatků do „klubu přátel“, z prodeje suvenýrů v obchodě na lodi a z příjmů ze speciálních akcí. V roli informátorů a hlídačů slouží dobrovolníci. Zakotvili ji přímo naproti jedné z městských pláží, což  poskytuje dovolené další rozměr: houpat se na vlnách v těsné blízkosti válečné letadlové lodě je jeden ze specifických zážitků z Corpus Christi.

USS Lexington
Otevřeno denně 9–17 hod., zavřeno pouze na Christmas Day (25. 12.) a Thanksgiving Day (Den díkůvzdání, 4. čtvrtek v listopadu). Vstupné dospělí 12 USD, děti 10 USD, děti 4–12 let 7 USD, děti do tří let zdarma.

Infocentrum v Corpus Christi
Otevírá v 9 hodin a jsou tam ochotné dámy. Dostanete se tam jednoduše: pojedete po pobřežním bulváru (Shoreline Blvd.) na sever až na konec bulváru, pak doleva a doprava. Hledejte Convention Center. Uvidíte velké parkoviště – a jste na místě. Viz připojené plánky v Dokumentech.

©Via Nostra – Lenka Šikrha, Jozef Šikrha