Via Nostra - vše o cestování. Cestopisy, diskuse, články, cestopisná literatura

Číňané nekoušou, obavy nejsou na místě

Čína se stává přitažlivým turistickým cílem a s blížící se olympiádu jsou na ni lidé stále zvědavější. V mnohých však přetrvává nejistota z tamní reality. Je na místě? Na současnou Čínu jsme se proto zeptali lidí, kteří tam nedávno byli.

Hanka Macháčková, která pracuje ve velké nadnárodní společnosti v Praze, završila v Číně svou asijskou dovolenou. S přítelem poznali nejprve Kanton, kde se ubytovali v hotelu na ostrově Shamian Dao na Perlové řece, a pak strávili týden na ostrově Hainan v Jihočínském moři. Jejich první dojem z Číny vůbec nesouvisel s tím, co viděli, ale co slyšeli. Či spíše co neslyšeli...
Tady se asi nedomluvíme, řekli jsme si, vzpomíná Hanka. Na angličtinu nikdo nereagoval. Neměli jsme předem zajištěné bydlení, jenom z Lonely Planet adresu hotelu. Vzali jsme si taxi, ale hotel nám pomohl najít až policista. Nedostatek místa se projevuje ve velikosti pokojů: náš byl tak malý, že jsme se tam dva neotočili. Jeden vždy musel na postel nebo vyjít na chodbu.
Jen jsme vyšli do ulic, překvapilo mě množství produktů lidové medicíny: léčivé houby, bylinky a hady prodávali na každém kroku. Vpodvečer jsme viděli lidi tancující v parku: přinesli si kazeťák a tradiční tanec brali jako zábavu i cvičení. Tančili muži i ženy.

S jakými představami jste jela do Číny?
Představovala jsem si ji orientálnější, tradičnější a pomalejší. Ale byli jsme ve městě, venkov možná vypadá jinak. Městský život je rušný a podobný evropskému. Čekali jsme, že se tam bude jíst hodně nudlí a rýže, a bylo tomu tak. Těžko jsme se ale v jídle orientovali. Ať na ulici nebo v restauraci, nikdy jsme nevěděli, co si vlastně objednáváme a jak to bude chutnat. Nedokázali jsme se domluvit a v restauracích neměli menu v angličtině. Jednou jsme se snažili objednat pekingskou kachnu a opravdu jsme ji dostali, pěkně nakrájenou. Při dalším pokusu přinesli vařič a na něm směs všelijaké zeleniny a mas. Bylo to dobré, my naštěstí sníme všechno. V restauracích se snaží, ale nerozumějí, a dopadne to tak, že nakonec na talíř něco dají... Nejsnadnější bylo nakupovat ovoce, které měli skoro všude a za ceny zhruba stejné jako v Česku. Jenom mango bylo výrazně dražší, na naše peníze asi 150 korun.

Co vás na Číně překvapilo?
Nečekali jsme, že bude tak industriální. A překvapilo mě, že doprava není chaotická: všude spousta lidí a velké množství aut, ale řidiči dodržují předpisy a doprava funguje. Ve srovnání třeba s Vietnamem: tam sice auta jezdila také, ale převládaly motorky a kola a na silnici panoval naprostý chaos.

Měli bychom mít z cesty do Číny obavy?
Určitě ne. Když kdekoli na světě dodržujete určitá pravidla a hlídáte si svoje věci, nic se vám nestane. Za celou dobu jsem nikdy neměla pocit nebezpečí. I jako žena jsem se cítila bezpečně. Moc si vás nevšímají. Když se na něco, zeptáte, odpoví vám, nebojí se s vámi mluvit a nejsou vyvedení z míry, že vidí bělošku. Nehleděli na mě dotěrně. Lidé se chovají stejně jako u nás: dělají že vás jakoby nevidí, když kolem nich procházíte. Nevyvolávali jsme pozornost jako bílí exoti. Na ulici nám nikdo nic nevnucoval, nesnažili se nám nic prodat. A neměli jsme dojem, že by za tím byl strach z nějakých represí ze setkání se zápaďáky. Prostě se podívali, třeba se i mile usmáli, a šli dál. Připadali jsme si jako v normálním prostředí.
Všimla jsem si, že ženy mají zjevně rovnoprávné postavení, páry se k sobě chovaly moc hezky, neviděli jsme projevy nadřazenosti a podřízenosti mezi mužem a ženou.

Jaký byl ostrov Hainan?
Hainan je nejnavštěvovanější ostrov pro místní, Číňané tam jezdí na dovolenou. Leží ve stejné zeměpisné šířce jako Havaj. Čekali jsme, že se tam domluvíme anglicky, ale byli jsme snad jediní cizinci v letadle, na letišti a zřejmě i jediní cizinci, kteří tam kdy hledali hotel. Těžko jsme se domlouvali: Číňané nedokázali pochopit, že chceme zůstat týden. Každý den jsme museli zaplatit, vůbec nechápali, že chceme zůstat déle. Seběhli se všichni včetně kuchaře, aby nám vysvětlili, že je třeba platit.
Písčité pláže jsou krásné, ale Číňané jsou zvyklí si čistit nos a plivat na pláži i ve vodě, a to bylo dost nepříjemné. Bavili se zahrabáváním do písku, to vypadalo jako národní sport.
Muži nosí většinou košile s krátkým nebo dlouhým rukávem, občas tričko. Uniformy jako za Maa jsme neviděli. I ženy nosí kalhoty a halenku nebo šaty.
Muži se koupali většinou v šortkách, ženy v jednobarevných tmavých plavkách v celku, často s koupací čepicí na hlavě. Na suchu nosili pánové jakoby havajské plážové komplety – šortky a barevnou košili.

NEPODCEŇUJME JI
Miroslav Pavlíček, obchodník z Prahy, jezdí do Číny opakovaně. Berte mé odpovědi jako můj pohled, někdo může mít jiné zkušenosti, říká. Nebyl jsem například v severní Číně pod Mongolskem, kde je mnoho továren na těžbu uhlí a oblast je dost chudá, ale chystám se tam také podívat.

Jaký je podle vašeho názoru největší omyl, s nímž hledíme na Čínu?
Stále se díváme na Čínu jako na rozvojovou, zaostalou zemi, ale ona má neskutečný potenciál a je schopna velmi rychle dohnat, a dokonce předčit vyspělé ekonomické státy. Nepodceňoval bych ji! Pak je tu také mnoho politických otázek médii překroucených a mnohdy ne zcela objektivně správně vysvětlených.

Když přijede v podstatě nepoučený Čech do Číny, co má očekávat? A na co naopak zapomenout?
Očekávat může cokoli: zajímavá místa, milé lidi, historické památky, přeplněné restaurace... Na druhou stranu může být pozitivně zaskočen vším, co spatří okolo sebe – ale to se dá pochopit, až když jste v Číně a cítíte tu atmosféru. Čína je také země, kde se dá dobít energie a kde člověk dostává mnoho nápadů, které ho mohou ovlivnit a inspirovat.
Zapomenout naopak může velmi rychle na liduprázdné ulice.

Co vás při vašich návratech průběžně nejvíce překvapuje?
Nacestoval jsem po Číně tisíce kilometrů a navštívil mnoho provincií. Čína se ne rok od roku, ale měsíc od měsíce ve všem zdokonaluje. Mě osobně překvapuje tempo růstu, například ve stavebnictví v infrastruktuře. Mnohé je spojeno s přípravou olympijských her, a co platilo včera, nemusí být dnes už pravda. Ale modernizace a stále silnější ekonomika jsou při každé návštěvě patrnější.

Mohou se tam turisté, ať už individuální nebo organizovaní s cestovními kancelářemi, cítit bezpečně?
Myslím, že v Číně je v hlavních turistických centrech bezpečně a není nutné se obávat. Mnoho památek má nepřetržitou ochranu. Jako v každé zemi je však třeba být večer a v odlehlých městských čtvrtích opatrnější. Všeobecně je ale Čína bezpečná země.

Který způsob cestování do Číny je nejvhodnější?
Nejpohodlnější letecky, dnes tam létá řada společností. Cestu vlakem bych doporučil pouze dobrodruhům: sice jsem ji neabsolvoval, ale můj známý jel týden přes Moskvu do Číny a týden zpět, s týdenním pobytem si vybral třítýdenní dovolenou a myslím, že při pohledu na nebe myslel na letadlo…

Jak je to s jazykovou vybaveností?
Spíš horší. V pětihvězdičkových hotelech je samozřejmostí, že personál mluví anglicky, ale setkal jsem se již ve tříhvězdičkovém hotelu, který má v Číně vysoký standard, s pomocným personálem, který anglicky nemluvil vůbec. V turistických centrech to bývá dobré, i nápisy jsou v angličtině, ale v restauracích a pouličních obchodech se bez čínštiny těžko domluvíte. Na tržnicích rozumí i rusky. Čínština má několik dialektů, základní je mandarínská čínština a pak následuje asi 14 dalších jazyků podle provincí. Ale jak říkal jeden průvodce, s kterým jsem byl lyžovat v Alpách, všude na světě se dá domluvit česky, pomalu a s pomocí rukou celkem jistě.

©Via Nostra – Lenka Tomsová